O nás
Už jako malá holka jsem chtěla psa. Moje obrovská láska jsou lovečtí psi, hlavně ohaři a můj největší životní sen byl pointr a dále miluju teriéry, se kterými jsem žila skoro 35 roků. Nejdříve jsem měla kerry blue teriéra ( toho jsem dostala ve 13ti letech) a potom byla moje velká láska velšteriéři. Pointra jsem si nikdy nepořídila, protože bydlíme v 10. patře paneláku, a to myslím není to pravé ořechové pro ohaře, navíc ve městě není tolik místa, kde by mohl běhat a myslím že takový pes potřebuje běhat a pracovat. Takže když nám umřela poslední velšteriérka Rikinka, už jsem byla rozhodnutá, že si psa nepořídím. Ale moje známá, paní Ličková měla černá štěňátka špiců a proto jsme se tam chodily s dcerou dívat jak rostou a nakonec jsme si pořídily Fanynku. Je přesně taková jak se píše ve standartu, je výborná společnice, miluje aporty, prostě je to přerostlý plyšák. A tak jsme si po třech letech pořídily ještě bílou fenku Aničku od pana Gory. Má úplně jinou povahu, hlavně ji zajímá čichání, norování a jídlo. Je ale milá, ráda se mazlí a honí naše dvě kočky Zuzku a Belu. Jsem ráda, že po mé lovecké lásce jsou moji kamarádi špicové, mám ráda psy obyčejné, žádná modní plemena.Bílí špicové bývali kdysi na každém dvoře jako psíci hlídací a po zkušenostech s nimi, mě nezklamali. Je to opravdu psík s krásnou srstí, který může být doma i na dvorku. Mám je ráda, a myslím, že pokud bych si pořídila dalšího psa, byl by to zase špic.
A co Redža?
(Vašek, 29. 1. 2015 13:56)